Historie tkací techniky

TEXTILNÍ STROJÍRENSTVÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU v LETECH 1870-1918

Tkací stavy se vyráběly na dobré technické úrovni u několika firem. Tanvaldská strojírna pokračovala s výrobou textilních strojů z minulého období a v 80. létech rozšířila provozovny. Těsně před první světovou válkou zde postavili moderní železobetonovou slévárnu. V roce 1905 začala podle licence Hattersley vyrábět dva typy tkacích stavů:
       1. oboustranný revolverový pic á pic a
       2. speciální automatický.

Revolverový stav pic á pic se používal hlavně na tkaní při střídě 1 :1. Konstrukční zlepšení zjednodušilo obsluhu a umožnilo vyrábět i těžké zboží. Stav pracoval s člunkovou záměnou až s 11 barvami, což umožňovalo tkaní s mnohostranným útkovým vzorem.

Speciální stav automatický pracoval spolehlivě za stejných rychlostí jako běžný stav. Měl jen velmi málo strojních vad. Vybaven byl lamelovými osnovními zarážkami. Účinná byla i útková zarážka, působící jednak při vyběhnutí útkové zásoby v člunku, tak i při chybějícím útku v prošlupu. Výměna plného za prázdný proběhla automaticky ve velmi krátkém čase. Člunkový zásobník s kapacitou 8 člunků byl uzpůsoben i na větší počet. Zaučení tkalce na stavu bylo velmi snadné.

Automatický stav Northrop začala v roce 1900 vyrábět strojírna Uherského textilního průmyslu, akc. spol. v Ružomberku. Výroba se uskutečnila podle licence, získané od americké firmy Draper and Corp. v Hopendale. Licence byla uzavřena pro Rakousko-Uhersko a severní Německo, později se rozšířila o další země. Strojírna a slévárna se posléze osamostatnila pod označením "UngarischAmerikanischen Northrop-Webstuhl- und Textilfabrik".

Northropových automatických stavů mohl jeden tkadlec obsloužit 15 až 20. Výroba v Ružomberku pokračovala úspěšně, takže v roce 1905 pracovalo v různých rakousko-uherských tkalcovnách na 2000 těchto stavů. Do r. 1914 se jich vyrobilo na 4000. Počátkem 20. stol. zde vyráběli další úspěšný stav kapesníkový, který se na liberecké průmyslové výstavě v roce 1906 těšil velké pozornosti.

Mechanické stavy vyráběla firma C. A. Roscher v Jiříkově, založená r. 1893 jako pobočný závod mateřské firmy v Neugersdorfu v Sasku. V té době byl závod již předním výrobcem tkacích stavů. Počátkem 20. století začala firma podle licence vyrábět automatický stav Northrop.

Automatický stav s cívkovou výměnou pracoval spolehlivě. Výměna probíhala ve velmi krátkém čase. Zásobní útkové cívky na ocelových trnech se v počtu 16 ukládaly do univerzálního zásobníku. Stav měl velmi rychle reagující osnovní zarážky. Přetržená nit se dala velmi snadno vyhledat. V licenci vyráběný stav se postupem doby vylepšil natolik, že byl označován jako "Roscherův automat". Jeden tkadlec obsluhoval 14 těchto stavů, které byly populární v tkalcovnách rakousko-uherské monarchie.

Rychlejšímu zavádění automatických stavů mělo sloužit propagační předvádění automatického stavu v textilní odborné škole v Ústí nad Orlicí v r. 1902. I když o tuto akci projevilo velký zájem mnoho tkalcovských odborníků, výsledek byl hubený.

Mechanické stavy v 90. létech montovala ve svých dílnách firma Hennych v Ústí nad Orlicí. Šlo o liberecký model stavu firmy Múller, jehož odlitky dodávala slévárna D. Lank v Hylvátech. Při montáži pracovalo na 70 montérů.

Velvetové stavy byly výrobní specialitou firmy G. Thiele, továrna na tkalcovské stavy a slévárna železa v Rumburku, založené roku 1886. Dále se zde vyráběly stavy na smyčkové zboží, automatické stavy, listovky, žakáry, snovadla, motáky a zařízení na barvení přaden. Firma své výrobky vyvážela na Balkán i do zámoří. Automatické stavy Steinen vyráběl A. Kluge v Hostinném.

Hedvábnické stavy jednočlunkové i vícečlunkové vyráběla firma J. Vítek, továrna na stroje v Postřelmově, která byla založena roku 1899. Tkací stavy vysoké technické úrovně se exportovaly do řady zemí.

Přetkávací stavy byly specialitou krnovské firmy A. Hohlbaum, založené v roce 1885. Od roku 1895 vyráběla stavy podle vlastních patentů. Byly to zejména stavy bavlnářské, vlnařské na česanou přízi a stavy lnářské. Kromě toho vyráběla i náhradní díly pro textilní stroje.

Stuhové stavy a jejich příslušenství vyráběla firma G. Lúdorf a spol. v Šenově u Šluknova, založená již roku 1850. Dále vyráběla i některé stroje soukací. Podobný výrobní program měla i vejprtská firma E. Stöckermann, továrna na textilní stroje, založená roku 1897. Navíc vyráběla i příslušenství pro tyto stavy.

Listovky a později i žakáry se staly výrobním programem firmy J. Horák, továrna na stroje a slévárna v Lomnici nad Popelkou, která byla založena roku 1865. První dřevěné listovky začala firma vyrábět po roce 1880. Podle dovezených anglických vzorů začala s výrobou listových strojů Hattersley a zlepšenou soustavou Ward. K výrobkům nebyla zpočátku u odběratelů důvěra. Jejich odbyt byl podmíněn dostatečnou zárukou, kterou musel výrobce poskytovat.

Žakáry začala firma vyrábět v 90. létech. Textilní technika se tak stala hlavní výrobní náplní strojírny. V roce 1895 se podnik dále rozšířil. Byla zavedena výroba dvojčinného stroje listového i stroje na zdvih a stah.

Dvojzdvižný žakár pro anglické řazení, který se dobře osvědčil hlavně pro široké stavy, vyráběla firma H. Grosse, Horní Růžodol u Liberce. Počátkem 20. století patřila mezi přední výrobce žakárů v Rakousko-Uhersku. Její dlouholeté zkušenosti vedly k řadě technických zlepšení.

Francouzský jemný dvouválcový žakár s 1320 ptatinami vyráběla tato firma na přelomu 19. a 20. stol. Žakár byl vhodný pro vytkávání složitých vzorů. Použitím 2 válců se mohl při tkaní krajových vzorů s použitím karet ušetřit drahý karetní materiál. Jeden válec pracoval pro základní kartu, druhý pro krajový vzor.

Listovka dvouhranolová, odvozená od systému Hattersley, byla výrobním programem firmy J. Horák v Lomnici nad Popelkou. Jako jednohranolová se používala pro obyčejné vazby. Dvouhranolová umožňovala tkát dvě různé vazby po sobě, a to s poměrně malým počtem karet.

Listovka Progres od stejného výrobce byla rovněž dvojzdvižná. Vyznačovala se klidným chodem a spolehlivým provozem. Umožňovala tkaní s vyššími otáčkami stavu.

Listovky systému Ward jedno-, dvou i tříhranolové s automatickým přesunovačem Meteor a Excelsior vyráběla firma J. Horák. Do jejího výrobního programu patřily i systémy Hodson a Diokinson.