Historie tkací techniky

 1.1. TEXTILNÍ TECHNIKA NA ÚZEMÍ ČESKOSLOVENSKA DO 18. STOLETÍ
        1.1.1. TEXTILNÍ TECHNIKA RUČNÍ
                 1.1.1.1. Předení
                 1.1.1.2. Tkaní
                 1.1.1.3. Tkací stavy
 1.2. TEXTILNÍ STROJÍRENSTVÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU v LETECH 1870-1918
 1.3. TEXTILNÍ TECHNIKA V ČECHÁCH V ROCE 1890
        1.3.1. POHON TEXTILNÍCH STROJŮ
 1.4. ČS. TEXTILNÍ STROJÍRENSTVÍ V LÉTECH 1918-1945
        1.4.1. TKALCOVSKÉ STAVY
                 1.4.1.1. Nástavný automat Hrdina
                 1.4.1.2. Nástavný automat Satrapa
 1.5. ČS. TEXTILNÍ STROJÍRENSTVÍ V LÉTECH 1945-1958
        1.5.1. Tkací stavy
        1.5.2. Listovky a žakáry
 1.6. ČS. TEXTILNÍ STROJÍRENSTVÍ V LÉTECH 1958-1980
        1.6.1. STROJE PRO PŘÍPRAVNY TKALCOVEN
                 1.6.1.1. Soukací stroje
                 1.6.1.2. Skací stroje
                 1.6.1.3. Snovací stroje
                 1.6.1.4. Pomocná zařízení pro přípravny
        1.6.2. TKALCOVSKÉ STROJE
                 1.6.2.1. Tkací stavy
                 1.6.2.2. Listovky a žakáry

ČS. TEXTILNÍ STROJÍRENSTVÍ V LÉTECH 1945-1958

Tkací stavy se v našich zemích vyráběly s dlouholetou tradicí. Ve výrobě se pokračovalo i po druhé světové válce. Již v roce 1947 vyvinula Zbrojovka ve svém vývojovém závodě 07 v Brně bavlnářský automatický stav "Z" typové označení T-55 C-115. Stav měl excentrové prošlupní zařízení pro 10 listů. Při paprskové šíři 115 cm pracoval až s 200 n/min. Vyráběl se od roku 1949 ve Zbrojovce v Líšni.

Vlnařský stav "Z" T-50-A s pětiskříňkovou záměnou a listovkou pro 24 listů s pracovní šíří 200 cm a maximálními 100 n/min vyráběl od roku 1950 nár. podnik Strojosvit v Krnově.

Lnářský stav s nástavným automatem firmy Rauschenbach vyráběly i naše strojírny.

Automatický stav Roscher vyráběly v roce 1948 Severočeské strojírny a slévárny v závodech v Jiříkově a Rumburku. Byl to jejich vlastní automatický stav, odvozený od původního Rosschera. Vyznačoval se jednoduchou konstrukcí. Koruna předcházejícího typu byla nahrazena spojovací tyčí a některé typy se proto dodávaly jako bezkorunové. Stav se poháněl transmisí nebo vestavěným elektromotorem. Byl vybaven účinnou brzdou a měl vyrábět jednoduché zboží tkané pouze jedním člunkem. Bubnový zásobník měl obsah 28 cívek, výměnu ovládal bud' mechanický nebo elektrický útkový dotykač. Také zarážky byly buď mechanické nebo elektrické. V roce 1948 se vyráběly automatické stavy s 2člunkovou stoupací záměnou. Stav s vysokou technickou úrovní měl pracovní šíři 105 cm.

Útková počítadla vyráběly v roce 1946 Severočeské strojírny a slévárny v Žandově.

Rekonstruovaný stav Roscher pro výrobu Iněného a pololněného zboží o hmotnosti 250-350 g/m2 vyráběl počátkem 50. let nár. .podnik Kovostav, závod Hnátnice. Jeho kostra a celkové provedení byly masivnější než u stavu bavlnářského. Stav měl korunu, pozitivní zbožový regulátor a vrchní prohoz. Jeden pracovník obsloužil 4 až 6 stavů. Užitkový výkon byl 55 až 60 %.

Čtyřbarevný automat vyvinul v r. 1955 nár. podnik Grafostroj v Jiříkově. Automatický stav Hrdina začal po druhé světové válce sériově ve svém závodě vyrábět jeho vynálezce R. Hrdina i Severočeské strojírny a slévárny (jejich stav s pracovní šíří 170 cm měl 150 prohozů za min). Svým výkonem mohl konkurovat i stavům zahraničním. Jeho konstrukční předností bylo vsazení hlavních hřídelů do ložisek vrtaných přímo v postranicích. Zvláštností byl hřídel sestavený z několika dílů. U člunkové dráhy již neplatila zásada, že musí být do středu stavu mírně prohloubena a její člunečníky postaveny tak, aby špička člunku směřovala k paprsku. I když byla úplně rovná, člunek nevylétaval z prošlupu.

Bubnový zásobník byl zkonstruován na 32 útkových cívek. Vyměňoval se elektrickým dotykačem uvádějícím v činnost patentovanou teleskopickou páku, která i nadále zůstala charakteristickým znakem tohoto stavu. Některá pomocná zařízení, jako počitadlo útků, pohyb svůrky a přítlak zbožového válu, bylo obdobné jako na stavu Roscher.

Automat Hrdina se v roce 1949 vyráběl v modelech F-44, B-47 a C-47, který měl excentrové ovládání na 10 listů. Modely A-44/1, F-44/1 a G-44/1 byly určeny pro bavlnářské zboží s maximálním tahem osnovy: typy A a F do 2200 N a typy E a G do 1700 N. Cívkový zásobník měl 24 cívek. Stavy se mohly doplnit Iistovkou. Zbožový regulátor umožňoval dostavu 6 až 40 útků/cm. Mezi zvláštní příslušenství patřilo 5listové Kotoučové zařízení, kotouče pro kraje a počítadlo útků. Obsluha 42 stavů dosahovala až 85 % užitkového výkonu.

Stav model F-44 vyráběl v licenci národní podnik Zbrojovka ve Vsetíně. Celkem se jich vyrobilo na 10 tisíc. Stavy F-44 a A-44 se konstrukčně upravovaly v roce 1957 v bavlnářském a hedvábnickém výzkumném ústavu. Zvýšila se rychlost a upravila spojka, aby rychleji reagovala. Upravil se i člunečník v zájmu snížení opotřebování člunků. Osnovní zarážka byla upravena tak, aby zastavovala stav v poloze s otevřeným prošlupem, k čemuž došlo při útkovém přetrhu.

Automatický stav K-58 pro bavlnářské zboží s maximálním tahem osnovy 2200N byl bezkorunový, s možností nasazení listovky. V bubnovém zásobníku mohlo být 24 cívek. Polohu člunku kontrolovala teleskopická páka. Výměna zbožového válu byla možná za chodu stavu. Při obsluze 42 stavů se dosahovalo až 85 % užitkového výkonu. Stav ve druhé polovině 50. let vyráběl nár. podnik Továrna obráběcích strojů v Týništi nad Orlicí.

Model K-58 M měl zvýšené provozní parametry. Stavy řady K měly světové technické ukazatele.

AUTOMATICKY STAV F-44 Výrobce: Továrny obráběcích strojů, Týniště n. O. (zač. 50. let)

Automatický stav ES-II (odvozený od stavu Roscher) pro zboží střední hmotnosti do 450 g/m2 vyráběl národní podnik Grafostroj v Jiříkově v druhé polovině 50. let. V šířkách 125, 165, 195 a 225 cm byl vhodný pro bavlnářské, lnářské a umělovlákenné zboží. V bubnovém zásobníku mohlo být 28 cívek. Útkové čidlo i osnovní zarážky byly mechanické nebo elektrické. Stav byl vybaven třecí rozběhovou spojkou.

Model 11-LN byl určen pro Iněné tkaniny, ESR pro umělovlákenné hedvábí. Obsluha pracovala na 20 až 36 stavech. Stavy ES si oblíbila i řada zahraničních tkalcoven.

Čtyřbarevný nástavný automat pro stavy s oboustrannou stoupací záměnou a technikou tkaní pic á pic vyřešil počátkem 50. let Výzkumný ústav bavlnářský a hedvábnický. Pomocí dotykačů na jedné straně se kontrolovaly všechny prohozy, jdoucí na stranu automatu a prázdné cívky příslušné barvy se vyměnily bez zastavení stavu během jedné otáčky.

Nástavný automat Schwabe podle ZN Textilany byl výkresově dokončen v Prototypě v roce 1952. Sériovou výrobu mělo zajišťovat tehdejší Ministerstvo lehkého průmyslu, sériově se však nevyráběl.

Hedvábnický automat Sochor-Lászlo měl dvě řady člunků v příslušných zásobnících. Z jednoho se vyměňovaly člunky v hořejší skříňce, z druhého zásobníku v dolejší skříňce.

Nástavný člunkový automat Simplex-2 sestával z 8člunkového zásobníku, podávacího zařízení, které vytlačovalo prázdný člunek a přivádělo nový. Dále ze zvláštního člunečníku a excentru spojeného s prohozním hřídelem, kterým se automat poháněl. Automat měl elektrickou zarážku, zajišťovací mechanismus a útkové čidlo, které ovládalo člunkovou výměnu. Vsazení nového člunku bylo měkké při vysokých otáčkách stavu. Automat se mohl montovat na každý stav. Tkadlec obsloužil až 10 takto upravených stavů. Vyráběla je koncem 40. let Továrna na tkalcovské stavy, národní správa v Krnově.

Nástavný automat na jutařské stavy s automatickou výměnou vytáčů vyvíjel koncem 40. let vynálezce V. Satrapa. Vytáč se vyměňoval za chodu stavu přední stěnou člunku. Tato konstrukce měla umožnit odstranění zbytků předchozího vytáče. Továrna na tkalcovské stavy, národní správa v Krnově, vyrobila na 300 těchto nástavných automatů, ale předpokládaného záměru se nedosáhlo.

Velkoprostorové člunky zkoušely koncem 40. let Pojizerské bavlnářské závody v Semilech s cílem zvýšit obsluhovost stavů o 50 %. Aby se zvýšila nízká životnost kovových člunků, musely se vyrábět masivní. Tím však trpěl prohozní mechanismus stavu natolik, že v roce 1950 byly další zkoušky zastaveny.

Těžký stav Ruthardt model 13 byl určen pro tkaní těžkých technických tkanin o hmotnosti 800-1200 g/m2. Stav s řadou konstrukčních zlepšení byl řešen jako rychloběžný s velkoprostorovými člunky. Výrobu koncem 40. let převzaly Ružomberské strojárne v Ružomberku. V provozních zkouškách se vyskytly vážné technické nedostatky, takže jen v nár. podniku Juta, Višňová, se muselo 75 stavů počátkem 50. let překonstruovat.

Stav Antl (čs. pat. čís. 87.255) byl vlastně listovkou, kde pod listy byl ovládací buben s palci. Prohozní pružiny ovládalo bidlo, jehož kýváním se stav ručně poháněl. Asi 400 kusovou sérii určenou pro Orient vyrobil počátkem 50. let národní podnik Strojosvit v Krnově.

Skřipcový stav Antl měl skřipeček poháněný proudem vzduchu. Při doletu skřipeček uchopil nový útek pro následující prohoz. Systém se počátkem 50. let zkoušel ve Výzkumném ústavu tvářecích strojů v Brně. Další vývoj byl zastaven.

Hedvábnický stav Vítek byl konstrukčně upraven v r. 1952 v brněnské Prototypě. Výrobní dokumentace byla předána do Ružomberských strojáren. Na dalším vývoji se pokračovalo společně.

AUTOMATICKÝ STAV K-58 Výrobce: Továrna obráběcích strojů, Týniště n. Orl. (50. léta)

Stav měl 4skříňkovou stoupací záměnu na obou stranách, pracující s prohozem pic á pic. Konstruován byl v pracovních šířkách 96, 136 a 166 cm s prohozem na levé nebo pravé straně. Zbožový regulátor pracoval s dostavou až 60 útků/cm. Stav navazoval na dobrou předválečnou tradici, byl určen pro tkaní jemných pestrobarevných kravatových a brokátových látek. Pracoval s dvoustavovou obsluhou a dodával se s listovkou nebo žakárem. Výrobu zajišťovaly Ružomberské strojárne. V sledovaném období sériová výroba ještě nenaběhla.

Automatický stav Benninger vyráběla v licenci Zbrojovka počátkem 50. let. Stav pracoval s 2 a 4člunkovou výměnou, v první fázi elektrickou, v další již mechanickou. Čas potřebný pro výměnu člunku určovala pro mechanickou funkci doba dvou otáček klikového hřídele. V jednom zásobníku bylo maximálně 7 člunků, držených vypouštěcími segmenty. Ty uvolnily vždy jeden člunek té barvy, která byla vyprázdněna. Člunky se značně namáhaly, takže trpěla jejich životnost. Seřizování stavu bylo snadné podle šablony. Obtížně se udržovala čistota při tkaní bavlny.

TKACÍ ČLUNKY Výrobce: Naveta, Mšeno n. Nis. (od r. 1958)

Užitkový výkon stavu byl v průměru 80 %, maximální až 90 %. Tkadlec obsluhoval 7 až 9 stavů, seřizovač měl pracovní úsek 26 stavů 4člunkových. Pro 200 stavů byl jeden zakladač osnovy a 2 pomocní mistři na zatkávání založených osnov. Na stavu se zpracovávalo převážně hedvábí z chemických vláken. Zbrojovka v Líšni vyrobila na 4 tisíce těchto stavů.

Náhradní díly v první polovině 50. let vyráběly národní podniky:
Kovostav, Hnátnice - hladké bavlnářské stavy,
Kovostav, Brno - vlnařské stavy Schwabe,
Naveta, Rochlice - vlnařské a kobercové stavy,
Ružomberské strojárne, Ružomberok bavlnářské stavy.

Nekonvenční tkací technika se ve výzkumu v roce 1949 zaměřovala na
a) tryskový stav (systém Svatý),
b) jehlový stav (systém Kubelka),
c) kruhové stavy (systémy Linka a Roller).

Tryskový stav pneumatický začal experimentálně řešit v roce 1947 jeho vynálezce V. Svatý. Již při prvních pokusech se ukázalo, že proudem vzduchu je sice možné zvýšit rychlost zanášeného útku, ale je obtížné dosažení větší prohozní šířky. Vzduchový kužel se totiž v jisté vzdálenosti od trysky rychle rozšiřuje a přestává být spolehlivým nosným médiem.

Stav P-44 měl osnovní vál umístěný nad tkací rovinou. Prvních 20 kusů vyrobily v roce 1948 Závody přesného strojírenství v Gottwaldově (tehdy ještě Zlíně). Stavy byly instalovány v národním podniku Rico v Litvínově na výrobu obvazového materiálu. Stav s novým označením P-45 s výkonem až 1000 n/min rekonstruovala Prototypa v Brně. Z dvěstěkusové série, vyrobené nár. podnikem Kovosvit v Třebíči, bylo 20 stavů umístěno v nár. podniku Rico a 20 v nár. podniku Vígona ve Svitavách. Zbývající byly vyvezeny do Čínské Iidové republiky. Stavy pracovaly s 800 zatkanými útky za minutu při dostavě 8 až 30 útků/cm se spotřebou 5 m3/h tlakového vzduchu na stav.

TRYSKOVÝ STAV - SCHÉMA 1 . . . nit 2 . . . útková cívka 3 . . . brzdička 4 . . . odměřovací kotouč 5-6 . . . záchytné ozuby 7 . . . snímací kotouč 8 . . . rotační šoupátko 9 . . . vzduchová komora 10. . . tryska 11 . . .přítlačné kolečko 12 . . . stahovací kolečko

V roce 1951 byl výzkum převeden do nově založeného Výzkumného ústavu textilní technologie v Liberci, kde se řešilo odměřování útku a jeho spolehlivý prohoz. Výzkum vedl k vývoji dalších typů tryskových stavů lehčí konstrukce než člunkové. Bidlo může být podstatně lehčí, protože nenese člunečníky. Příraz útku provádí letmo uchycený paprsek. Hlavní výhodou stavů je vysoká ekonomika tkaní. U hydraulických stavů s pracovní šíří 105 cm bylo posléze dosaženo až 500 prohozů/min.

Tryska i odměřovací zařízení se muselo mnohokrát konstrukčně upravovat. Zpočátku se totiž nedařilo vytvořit takový proud vzduchu, který by spolehlivě prohazoval útek i na vzdálenost větší než 50 cm. Hledalo se proto nosné médium, které by zajistilo jeho soudržnost při výstupu z trysky a pokud možno i po celou dobu prohozu, a to při vysoké prohozní rychlosti. Dalším požadavkem bylo bezsmyčkové prohození nitě. Na základě těchto poznatků byla navržena kapalina, s jejímž použitím však vznikly určité problémy.

Tryskový pneumatický stav P-45, vyráběný podle prvního československého patentu čís. 83.775, měl pracovní šíři 45 cm. Útek se stahoval z kuželové cívky a byl před prohozem odměřen zvláštním zařízením. Stav měl elektrickou osnovní a útkovou zarážku. Podle zpracovávaného útku se používaly i odstupňované trysky. Tkadlena obsloužila 15 stavů. Při 700 n/min se užitkový výkon pohyboval až kolem 85 %. Tento stav vyráběly Západomoravské strojírny v Třebíči od roku 1955.

Zvětšit pracovní šíři umožnil vynález konfusoru. Nár. podnik Prototypa v Brně konstrukčně zpracoval stav V-115 a začátkem roku 1953 provedl i jeho montáž. Kancem roku 1952 předal výrobní dokumentaci do nár. podniku Grafostroj v Jiříkově, který vyrobil 10 stavů jako ověřovací sérii. V září 1953 byly předány první dva stavy do poloprovozních zkoušek. Výzkumně se dále řešilo nové odměřovací zařízení. V únoru 1954 bylo národnímu podniku Silka v Liberci předáno 8 stavů. Původní označení V-115 se změnilo na V-105 B,protože šlo o nový typ stavu.

Velmi úzký stávek na výrobu obvazoviny v šíři 10 cm s velmi vysokými rychlostmi se připravoval souběžně s vývojem stavu šíře 105 cm. V prvním pololetí roku 1954 se vyrobilo nové nůžkové zařízení. Dále se vyvíjely osnovní a útkové zarážky. V roce 1954 byl podán návrh na zvýšení otáček stavu na 800 n/min. Po ekonomickém rozboru stávku na obvazoviny se jeho další vývoj zastavil a navrženo bylo řešit 3barevnou útkovou záměnu Trikolor.

PRVNÍ TKALCOVNA S TRYSKOVÝMI STAVY NA SVĚTĚ Rico, n. p., Litvínov (r. 1948)

Odborná veřejnost se s československými tryskovými stavy poprvé seznámila na lipském veletrhu v roce 1954.

Tryskový stav hydraulický s typovým označením H-105 B výzkumně řešil od roku 1955 Výzkumný ústav textilní technologie v Liberci. Strojírenský vývoj stavu zajišťoval Výzkumný ústav tvářecích strojů v Brně se zaměřením na snížení spotřeby vody. Stav pracoval se 400 prohozy v minutě. Měl 4 listy. Vyráběly se na něm tkaniny z chemických vláken s dostavou 16 až 80/cm. Provozní potíže činila vodou rozpuštěná vlákenná preparace, která agresivně napadala některé části stavu.

Hydraulický stav měl pracovní prostor zakryt průhledným krytem,který zachycoval odstřikující vodu. Kraje tkaniny byly zpevněny dvou- a třířadovým perlinkovým zařízením. Tkaninu odtahovaly pryžové lisovací válce a v zadní části stavu se navíjela na zbožový vál. Stav se velmi dobře osvědčil při tkaní syntetických vláken. Později se pro tento stav vyvinul vícelistový stroj, umožňující tkaní vazby plátnové, krepové a kombinace vazeb do 8 listů.

První sérii 60 stavů vyrobila v roce 1956 Továrna obráběcích strojů v Týništi nad Orlicí pro novou tkalcovnu v Pojizerských bavlnářských závodech v Semilech. Nové tryskové stavy byly v první tryskové tkalcovně světa velmi úspěšné. Tato tkalcovna, později doplněná na 218 stavů, vykazovala při tkaní polyamidových tkanin 8 mil. Kčs ročních úspor. Produktivita tkaní se zvýšila o 110 %, rentabilita o 25 %. Při použití tříbarevné záměny se počítalo s dvojnásobným výkonem proti stavům člunkovým.

Sériovou výrobu pneumatických stavů později převzal n. p. ZŘR ve Vsetíně. Vývoj tryskového tkaní probíhal i v zahraničí, zejména ve Švédsku. Světové prvenství však plně obhájily československé tryskové stavy pneumatické i hydraulické.

PROHOZNÍ TRYSKA 1 . . .. vnitřní těleso trysky 2 . . . vnější těleso trysky 3. . . pružina 4. . . uzavírací kuželka 5. . . přívod kapaliny 6 . . . naváděcí otvor pro nit

Jehlový stav systém Kubelka pracoval s pružnou obíhající jehlou. Prototyp postavila Prototypa v Brně v r. 1953. Pro řadu nedořešených problémů, jako bylo poškozování krajů tkaniny atd. byl jeho další vývoj zastaven.

KONFUSOR TRYSKOVÉHO STAVU V-115 Výzkum VÚTT, Liberec (r. 1953)

Kruhový stav se v Československu řešil v několika systémech.

Systém Linka odzkoušel ve funkčním modelu Výzkumný ústav textilní technologie v Liberci. Hlavním nedostatkem tkacího systému byla veliká pruhovitost tkaniny, kterou se nikdy nepodařilo odstranit. Výzkum se jako neúspěšný v r. 1953 zastavíI.

Systém Roller řešil Výzkumný ústav bavlnářský a hedvábnický v Ústí nad Orlicí. Ani ten nebyl úspěšně dořešen.

Systém Christiansen, kruhový stav na hadice, typové označení KR-55 zkonstruoval v 50. létech Výzkumný ústav textilní technologie v Liberci. Stav pracoval s dvěma člunky, obíhajícími po kruhové dráze. Stav měl dvě etáže. V horní byl vlastní stav, ve spodní kruhová cívečnice pro 420 cívek. Listy se poháněly radiální vačkou. Člunky byly vedeny kladkami po kruhové dráze. Pohánělo je 6 pastorků, které zapadaly do ozubeného hřebenu člunku. Stav měl osnovní a útkové elektrické zarážky, které signalizovaly místo přetrhu. Odsávací zařízení udržovalo čistý vnitřek stavu. Stav pracoval s 65-75 otáčkami/min, což představovalo 130 až 170 útků/min. Dosahoval užitkový výkon až 85 %. Na stavu se vyráběly požární hadice o průměru 20-100 mm. Vyráběl se v národním podniku Kovostav, závod Hnátnice.

Z nekonvenční tkací techniky, která byla zadána k řešení v roce 1949, se úspěšně prosadil jen tryskový stav.

Listovky a žakáry nadále vyráběla firma J. Horák v Lomnici nad Popelkou pod národní správou Severočeských strojíren a sléváren. Koncem 40. let je vyráběly i Severočeské strojírny a slévárny v Žandově. Jejich listovka se vyznačovala dokonalou konstrukcí, spolehlivým a klidným Chodem. Byla vhodná pro bavlnářské a hedvábnické tkaniny, tkané s 12 až 32 listy. Elektrická listovka vyvíjená již bývalou firmou Schelling a Stäubli v Žandově, vycházela z principu děrovaného filmového pásku, jehož otvory ovládaly zdvih listů. V roce 1948 byla ve stadiu zkoušek. Elektromagnetická listovka systému Maudr byla v prototypu postavena v roce 1952. Sériové výroby se však tyto listovky nedočkaly.

V 50. létech vyráběl listovky národní podnik Továrna obráběcích strojů, závod Lomnice nad Popelkou. U dvojčinné listovky jednohranolové Z-I se listy ovládaly listovými pákami se zářezy na uchycení táhel. Pohyblivé části zvedacího ústrojí byly spojeny klouby. Nože se vykyvovaly na obloukové dráze. Listovka spočívala na dvou úhelnících po straně, mimo bočnice stavu. Pohon měla od spodního hřídele klikou a ojnicí. Hranol se poháněl rohatkovým ústrojím a byl upraven pro dvouřadé karty typu Hattersley s dělením 12 mm. Počítalo se s možností zabudování ústrojí pro verdolové karty. Listovka byla vhodná pro tkaniny nízké a střední hmotnosti.

Dvojčinná listovka dvojhranolová Z-II měla obdobnou konstrukci a byla vhodná i pro tkaniny s pevným okrajem. Na úsporu karet měla dva hranoly vazební a jeden hranol počítací.

Dvojčinná listovka Ward V byla jednohranolová, vhodná pro tkaní látek nízké a střední hmotnosti o paprskové šíři 100 až 200 cm. Byla umístěna na konzolách stavu. Pohyb nožů byl přímočarý s pohonem od stavu oklikou a táhlem. Hranol se poháněl rohatkovým ústrojím a byl zařízen na dvouřadé kolíčkové karty systému Hattersley s dělením 12 mm.

KRUHOVÝ STAV NA HADICE Výrobce: Kovostav, Hnátnice (50. léta)

Dvojčinná listovka dvojhranolová Ward IX-A byla určena pro tkaní látek nízké a střední hmotnosti. Vazební vzory na obou hranolech se mohly podle délky tkaniny opakovat. Vazba se měnila pomocí karty počítacího hranolu, který samočinně přepojoval do činnosti druhý vazební hranol. Opakování vazby rovněž ovládal počítací hranol. Počítací karty byly úzké a měly jeden otvor. Počítací hranol byl poháněn od jednoho listu stroje.

Dvojčinná verdolová listovka TZP byla určena pro tkaní látek, které vyžadovaly delší raport. Verdolský válec se poháněl řetězem nebo svislým hřídelem. Při hledání útku se snadno vypojil ruční pákou, která současně zvedla jehly z karet. I tato listovka měla hranol pro obyčejné dvouřádkové kolíčkové karty systému Hattersley. Používaly se tehdy, když se při jednoduchém vzoru a krátkém raportu nevyplatily verdolské karty. Listovka se vyráběla pro 16, 20 a 25 listů pro paprskovou šířku 90 až 200 cm.

Závod vyráběl i dvojčinnou listovku ST a dvojčinnou listovku vačkovou STb. Různé typy listovek a žakárů vyráběla Továrna na tkaIcovské stavy a tkalcovské stroje v Krnově pod národní správou Zbrojovky.

Žakár ŽŽI dvojzdvižný s jedním hranolem pro dřevěné karty s pohonem hranolu západkou a rohatkou vyráběly v roce 1948 Severočeské strojírny a slévárny v Žandově. Zařízení pro žakáry v prvních létech po druhé světové válce dodávala firma J. Drábek ve VeIkém Poříčí. Tradičním výrobcem žakárů zůstal v 50. létech národní podnik Továrna obráběcích strojů, závod Lomnice nad Popelkou.

Dvojčinný žakár XXIX-BT byl určen pro tkaní vzorovaných látek na stavech, pracujících se 160 až 200 prohozy/min. Žakár byl upraven k otevřenému anglickému řadění a horizontálně vedený hranol byl umístěn buď vpředu nad obsluhou stavu nebo vzadu nad osnovním válem. Obraceč hranolu se poháněl kotoučovým excentrem nasazeným na hřídeli řetězového kola. Pro hledání karet byl určen zpětný ruční obraceč. Jehelní deska byla jednoduchá ze dřeva nebo z kovu. Zvedací nože umožňovaly zdvih až 105 mm. V normálním provedení žakár poháněl Ewartův řetěz od horního hřídele stavu.

Žakár na zdvih a stah XXXIV-ADTRS byl osvědčeným typem žakáru pro výrobu tkanin, které vyžadovaly otevření prošlupu do 130 mm. Mohl pracovat rychlostí až 170 prohozů/min. Kartový hranol byl horizontálně veden a opatřen hvězdicovým obracečem. Měl dvojitou jehelní desku a uzavřené (francouzské) řadění. Byl vybaven drátěnými samopružícími platinami. Karty se hledaly ručním obracečem. Stroj poháněl řetěz. Otevření prošlupu bylo rozděleno tak, že 2/3 činil zdvih o 1/3 stah. Dalším typem byl žakár XXX-AD.

Výrobcem listovek a žakárů uvedených typů byl nár. podnik Továrna obráběcích strojů, závod v Lomnici nad Popelkou.

Koženou výstroj tkalcovských stavů dodávaly Závody Antonína Zápotockého v Jaroměři a Třebechovicích pod Orebem.