Historie tkací techniky

 1.1. TEXTILNÍ TECHNIKA NA ÚZEMÍ ČESKOSLOVENSKA DO 18. STOLETÍ
        1.1.1. TEXTILNÍ TECHNIKA RUČNÍ
                 1.1.1.1. Předení
                 1.1.1.2. Tkaní
                 1.1.1.3. Tkací stavy
 1.2. TEXTILNÍ STROJÍRENSTVÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU v LETECH 1870-1918
 1.3. TEXTILNÍ TECHNIKA V ČECHÁCH V ROCE 1890
        1.3.1. POHON TEXTILNÍCH STROJŮ
 1.4. ČS. TEXTILNÍ STROJÍRENSTVÍ V LÉTECH 1918-1945
        1.4.1. TKALCOVSKÉ STAVY
                 1.4.1.1. Nástavný automat Hrdina
                 1.4.1.2. Nástavný automat Satrapa
 1.5. ČS. TEXTILNÍ STROJÍRENSTVÍ V LÉTECH 1945-1958
        1.5.1. Tkací stavy
        1.5.2. Listovky a žakáry
 1.6. ČS. TEXTILNÍ STROJÍRENSTVÍ V LÉTECH 1958-1980
        1.6.1. STROJE PRO PŘÍPRAVNY TKALCOVEN
                 1.6.1.1. Soukací stroje
                 1.6.1.2. Skací stroje
                 1.6.1.3. Snovací stroje
                 1.6.1.4. Pomocná zařízení pro přípravny
        1.6.2. TKALCOVSKÉ STROJE
                 1.6.2.1. Tkací stavy
                 1.6.2.2. Listovky a žakáry

ČS. TEXTILNÍ STROJÍRENSTVÍ V LÉTECH 1958-1980


STROJE PRO PŘÍPRAVNY TKALCOVEN
Soukací stroje

Osnovní stroj bubnový Totex 2000.6 byl určen pro soukání příze 5-62 tex s max. soukací rychlostí 1000 m/min. Měl vyztuženou kostru, umožňující zvýšenou soukací rychlost a vývojově navazoval na předchozí typy. Jeho konstrukční zlepšení vyloučilo možnost nasoukání nečistého materiálu a nabalení příze na bubnový hřídel. Čistění soukané příze zajišťoval elektronický čistič typu EČ-2, pracující na kapacitním systému. Při průchodu abnormálně tlustého místa došlo k jeho vystřižení. Přechod na jiný druh dutinek umožňovala výměna vložek upínacích hrotů. Maximální průměr soukaných cívek byl 230 mm. Tvrdost návinu byla regulovatelná v širokém rozmezí.

Stroj byl doplněn o transportér na odvoz prázdných dutinek a měl i dokonalé odprašovací zařízení.

Soukací stroj na hrubé příze Jutex-R (133-1330 tex) soukané na kuželové cívky 4°20' byl vybaven zarážkami, působícími při přetrhu příze a při dosažení požadovaného průměru cívky. Výrobce n. p. Strojtex dodával stroj ve 24vřetenovém provedení.

Přesný soukací stroj Polycon-2 byl zlepšeným typem stroje T-40. Navíc mohl soukat i mechanicky tvarované nitě ze syntetických vláken. Stroj byl standardně stavěn s 16 jednotkami. Tento typ měl vysokou technickou úroveň a vyvážel se do zemí RVHP. Výrobcem byl počátkem 60. let n. p. Kovostav.

Automatický osnovní soukací stroj Autosuk, v původní koncepci s pojízdnou navazovací hlavou, nesplnil v r. 1959 předpokládané výzkumné záměry. Vzhledem k světovému vývoji bylo nutno volit koncepci plně automatizované každé jednotky. Na tuto změnu přešel řešitel Výzkumný ústav textilního strojírenství v roce 1963.

Autosuk byl určen pro soukání bavlněných, vlněných a směsových přízí na křížové cívky při max. rychlosti 1200 n/min. Hmotnost návinu měl až 2500 g. Stroj byl řešen jako oboustranný, s plně automatizovanou každou jednotkou. Jednotky jsou samostatnými celky, které lze snadno vyjímat ze stroje. Jsou vybaveny vlastním náhonem a uzlovazačem na rybářský uzel. Při přetrhu příze mezi brzdou a křížovou cívkou se příze naváže ze soukaného potáče. Při přetrhu mezi potáčem a brzdou nebo při dosoukání potáče stroj vymění potáč a přízi naváže z potáče nového, uloženého v zásobníku.

Při nasoukání předem nastaveného průměru křížové cívky se soukací jednotka automaticky vypne. Totéž nastane, chybí-li v zásobníku potáč. Brzdění příze obstarává hřebenová brzdička, která současně kontroluje přítomnost příze. Čističe mohou být mechanické a elektronické.

Autosuk se stal velmi úspěšným strojem, vyráběným od roku 1969 v n. p. Totex, Chrastava. Vyvážel se do zemí RVHP a firma Mayer v NSR zakoupila licenci na jeho výrobu.

Nonstop byl automatický soukací stroj s likvidací přetrhu příze bez zastavení navíjené cívky. Během likvidace přetrhu se příze odtahovala ze zásobníku, plynule doplňovaného soukanou přízí a umístěného mezi vazačem a navíjenou cívkou. Tento systém značně zjednodušil konstrukci stroje, jak se však později ukázalo, na úkor technologické spolehlivosti. Přetrh příze za vazačem se musel totiž likvidovat ručně. Systém řešil Výzkumný ústav textilního strojírenství v Liberci od roku 1963 do roku 1976, kdy byl jako neúspěšný zastaven.

Supercon, přesný soukací stroj, byl předán do výroby v roce 1960 jako náhrada za původně uvažovaný Superpolycon. N. p. Kovostav však sériovou výrobu nezahájil.

OSNOVNÍ SOUKACÍ STROJ 2000.6 Výrobce: Totex, Chrastava (60. léta)

UzIovazače na rybářský uzel typové řady UR a uzlovazače na babský uzel typové řady 33010 byly vhodné pro vázání bavlnářské, vlnařské i směsové příze. Podle jednotlivých typů byly použitelné pro 10-50 tex. Zbytkové konečky byly 8-12 mm. Uzlovazače ruční i strojní vyvinul a výrobně zajistil n. p. Strojtex, závod Česká Třebová.

Útkový automatický soukací stroj Totex 2053 byl vývojovým pokračováním automatu z minulých let. Byl určen pro soukání bavlnářských a vlnařských přízí středních a nižších tex. Soukací jednotku tvořila jedna hlava. Stroj mohl být až 4hlavý. Každá hlava byla poháněna od společného hřídele.

Automatická výměna cívky nastala po dosažení předem nastavené délky příze na cívce. Stejně tak i při přetržení došlo k automatickému zastavení. Plná cívka spadla do přistavené bedničky, prázdné se ukládaly do zásobníků, nastavitelných podle délky cívek. Podle soukaného materiálu se používaly i niťové brzdičky.

Předností stroje byla možnost seřízení soukání v 5 rychlostních stupních. Otáčky vřeten byly max. 8000 n/min. Nasoukané cívky měly minimální délku 150 mm, maximální 210 mm. Tyto stroje dobré technické úrovně vyráběl n. p. Totex, Chrastava a vyvážel je do zemí RVHP.

U automatického přísunu prázdných cívek typ 2053.2 k útkovému automatu se cívky přiváděly k jednotlivým hlavám. U tohoto stroje se nemohly používat cívky. jejichž otvor v hlavě byl větší než průměr jejich konce. Nakladač sloužil pro 6, 8 nebo 10 hlav s maximálním přísunem 40 cívek/min. Stroj zvyšoval produktivitu práce a snižoval námahu obsluhy. Výrobcem byl rovněž n. p. Totex v Chrastavě.

Skací stroje

Bezprstencový stroj Skosil vyráběly od roku 1960 Kdyňské strojírny, a to v několika sériích. Výzkumně byl připraven ve Výzkumném ústavu textilní technologie. Byl určen pro skaní polyamidového hedvábí v n. p. Silon a Chemlon. Vřetena vyráběl n. p. Presná mechanika ve Staré Turé. Stroje se vyvážely do SSSR, kde se velmi dobře osvědčily.

Dvouzákrutový skací stroj začal v roce 1973 vyrábět n, p. Kdyňské strojírny ve spolupráci se západoněmeckou firmou Volkmann. Tuzemský výzkum dvouzákrutového skaní neměl v 50. létech realizaci, protože se nenašel výrobce vřeten. Stroj VTS-07 se vyráběl jedno- i dvouetážový. Určen byl pro skaní staplových přízí družených i jednoduchých (cívky BD-200).

Dvouzákrutovou přímoskací jednotku SJ-1 a SJ-2 podle zahraničního vzoru řešil Výzkumný a vývojový ústav všeobecného strojírenství. Byla určena pro skaní technických a pneumatikových kordů. Jednotky od r. 1965 vyráběly Kdyňské strojírny. Jen instalací těchto strojů v n. p. Kordárna ve Velké nad Veličkou se mohla podstatně zvýšit výroba kordů.

Těžké skací stroje výzkumně řešil v létech 1972-1978 Elitex, koncernový výzkumný ústav. Těžká skací vřetena dodával podnik SEF z NDR. Stroje byly rozděleny do typů:
Výrobce: Elitex, k, p., Nitra. Kromě tuzemských dodávek se stroje vyvážely i do zemí RVHP.

Snovací stroje

Válový stroj Totex 2205 byl řešen jako univerzální pro snování tvrdých i měkkých válů. Vál byl upnut hydraulicky s mechanickým zajištěním. Stroj měl velmi účinnou brzdu, která zabránila zasnování přetržené nitě. Místo přetrhu světelně signalizovalo. Stroj se vyráběl pro šířky válů 1400 a 1690 mm. Snovací rychlost byla max. 800 m/min.

Cívečnice vozíková Totex 2252 byla konstruována pro 400 až 1200 cívek. Měla elektrické niťové zarážky se světelnou signalizací. Čistění zajišťovaly ofukovací ventilátory.

Pomocná zařízení pro přípravny

Ofukovací zařízení na odprašování automatických soukacích strojů Autosuk vyráběl n. p. Strojtex. Používalo se na čistění bezvřetenových spřádacích strojů BD-200 i strojů prstencových. Vyznačovalo se beztrolejovou dráhou s jednoduchým systémem pohonu.

Manipulační vozíky na přepravu osnovních válů pojízdných v obou směrech s hydraulickým ovládáním zdvihu vyráběl n, p. Strojtex.

Stojan na osnovní vály byl určen pro skladování válů s využitím minimálního skladovacího prostoru. Stojan pojmul najednou 9 až 11 válů. Zdvih a manipulace s nakládáním válů na vozíky byl zmechanizovaný. Výrobcem byly Bavlnárské závody V. I. Lenina, strojáreň v Ružomberku.

Naváděcí stojan k navlékání nití do lamel a brda, konstrukčně přizpůsoben pro uchycení paprsku na stojanu a závěsu strojku na navlékání nití do paprsku, dodával stejný výrobce.

Pneumomechanický čistič kanet sestával z násypky asi pro 1000 kanet a vlastního zařízení. Na přední straně se nacházely otočné čisticí kartáče, v jejichž krytu byla formována dráha pro přísun kanet. Kryt se mohl snadno odklopit a tak umožnil přístup k čisticím kartáčům. Rychlost přísunu kanet se dala regulovat. Dva hřebeny zamezovaly abnormální tvorbě nábalů na kartáčích. V zadní části skříně byla sací komora s ventilátorem, před kterým bylo umístěno síto. Přístup k odstraňování přízových zbytků umožňovala vzduchotěsná dvířka. S výkonem 6000 až 9000 kanet/h se vyráběl v n. p. Strojtex, Dvůr Králové n. L.

Z pomocných zařízení pro tkalcovny vyráběl n. p. Kovostav v 50. létech počitadlo metrů běžící tkaniny, člunkový siloměr na zjišťování přítlačné nebo tažné síly pružin, měřič intenzity prohozu pro seřizování automatických tkacích stavů Roscher a Hrdina, jejichž člunek měl kleštinu 30 mm a ostatních, jejichž prostor v člunku měl stejnou velikost jako uvedené typy a počítač třtin všech běžně používaných paprsků.

Příslušenství přípravnických strojů z plastických hmot vyráběly národní podniky: Z A Z v Jaroměři, Optimit v Odrách a Plastimat v Liberci.

TKALCOVSKÉ STROJE

Tkací stavy

Automatický stav K-58-1 byl dalším vývojovým typem, který se ve standardním provedení dodával s vačkami pro plátnovou vazbu. Na přání zákazníka mohl být dodán s 10vazným vačkovým prošlupním zařízením a vybaven i boční listovkou. Stav se vyráběl v šířkách 115, 135 a 165 cm. Jeho předností bylo bezkorunové provedení, vysoký pracovní výkon, jednoduchá obsluha a seřizování. Velký průměr osnovního válu zkracoval prostojové doby, stejně tak i možnost odběru tkaniny bez zastavení stavu.

Otáčky stavu:
šíře 115 cm . . . . max. 235 n/min
šíře 135 cm . . . . max. 200 n/min

Stav K-58-H byl určen pro tkaní přírodního a umělého hedvábí. Zbožový regulátor umožňoval útkovou dostavu do max. 70/cm. Stav měl dobře řešeno prošlupní ústrojí.

Stav 58/1-R byl určen pro tkaní hrubších syntetických hedvábí. S listovkou RBH-16 se mohlo tkát s vysokými otáčkami i vícevazné zboží. Stav měl obloženou člunkovou dráhu. Odtahový válec zbožového regulátoru měl drsný pryžový povrch. Stav se dobře prosadil ve značných sériích v provozních podmínkách.

TKACÍ STAV K 58-1/H Výrobce: Závody tkalcovských stavů, Týniště n. Orl. (60. léta)

Tyto automatické stavy vyráběl v 60. létech n. p. Závody tkalcovských stavů, Týniště nad Orlicí. Výroba úspěšných typů pokračovala i v 70. létech např. v n. p. Totex, závod Jiříkov.

Automatický stav UTAS byl odvozen od stavů řady ES. Vyznačoval se vyššími technickými parametry a typizací některých mechanismů se stavy K-58. Ve standardním provedení měl podnožkové zařízení pro plátnovou vazbu. Na přání zákazníka mohl být osazen boční listovkou. Předností stavu byl klidný chod, dobrý přehled obsluhy a univerzálnost v použití. Paprsková šíře byla odstupňována u obou typů Utas I a Utas II: 115, 125, 135, 175, 195 a 225 cm.

Utas I byl určen pro tkaniny nízké hmotnosti, Utas II pro střední hmotnosti.

Otáčky stavů UTAS I:
115 cm . . . max. 220 n/min
135 cm . . . max. 200 n/min
225 cm . . . max. 135 n/min

Otáčky stavů UTAS II:
115 cm . . . max. 210 n/min
135 cm . . . max. 190 n/min
225 cm . . . max. 130 n/min

Utas EM byl univerzální stav s novým brzdícím a pohonným zařízením, bidlem, člunečníky a prohozním zařízením. Prohoz měl spodní kloubový. Stavebnicová konstrukce umožňovala jednoduché přizpůsobení technologii tkaní. Na stavu se vyráběly bavlnářské a některé lnářské tkaniny.

Elektromagnetická brzda a spojka umožnily zastavit stav v poloze osnovní a útkové. Zmechanizovalo se i pootočení stavu přesně o jednu otáčku. Elektromagnetická spojka umožnila současné zastavení nebo spuštění několika stavů najednou. Na přání zákazníka mohl být stav opatřen negativní automatickou osnovní brzdou nebo pozitivním šnekovým regulátorem a negativní doregulací.

TEXTILNÍ CÍVKY Výrobce: Naveta, Jablonec nad Nis. (60. léta)

Člunečník byl speciálně konstruován pro vysoké rychlosti. Zásobník útku byl bud' krabicový nebo bubnový. Čtyři krabice pojmuly 100 cívek.

Utas EMS-F, vybavený speciálním zařízením pro smyčkové tkaniny obvyklých vazeb tří- až čtyřvazných, byl vhodný pro tkaní smyčkových tkanin celobavlněných nebo se lněnou smyčkou. Smyčkové osnovní zařízení stavu tvořil smyčkový osnovní vál s max. průměrem 750 mm, uložený ve zvláštních konzolách a čepech s automatickou změnou brzdného momentu podle okamžitého průměru osnovy. Od šíře osnovního válu 235 cm byl dělený s možností nezávislého brzdění každé poloviny válu. Podávání lehce brzděné smyčkové osnovy nastalo prostřednictvím odměrného válu současně s přírazem skupiny útků působením lehce nastavitelného regulátoru.

Výrobcem stavů UTAS byl n. p. Totex, závod Jiříkov.

CÍVEČNICE VOZÍKOVÁ 2252 Výrobce: Totex, Chrastava (60. léta)

Stav BZR - 46, odvozený od stavu Ruthardt, se zaměřil na zvýšení produktivity tkaní a usnadnění obsluhy. Byl určen na výrobu lnářských, konopářských a bavlnářských tkanin o hmotnosti 400 g/m2, s dostavou 3-27 nití/cm. Stav s ruční popř. mechanickou výměnou cívek vyráběly Bavlnárské závody V. I. Lenina, strojáreň v Ružomberku.

Stav Vítek model T-51-M s oboustrannou člunkovou záměnou s prohozem pic á pic byl určen pro náročnou tkací techniku jak pro hedvábné tkaniny malé, tak i velké hmotnosti v 7 barvách v základu, v listových a žakárských vazbách. Byl vhodný na bohatě vzorované přetkávané tkaniny pro dostavy 14-16 útků/cm. Stav s pracovní šíří 135 cm mohl pracovat až se 160 otáčkami za minutu. Také tento stav vyráběly Bavlnárské závody V. I. Lenina, strojáreň v Ružomberku. Od roku 1967 se vyrobilo téměř 500 stavů.

Víceprošlupní tkací stav bubnový byl ve funkčním modelu postaven v 50. létech v n. p. Kovostav, závod Hnátnice. Osnova se na něm odvíjela z válu přes lamelový buben, sestávající ze silnějších lamel prošlupních a slabších lamel přírazových, těsně na sebe dosedajících. Osnovní nitě byly vedeny po obvodu prošlupních lamel, kde vytvářely prošlup. Útky (a to i několik současně) bylo možno zanášet člunkem, skřipcem nebo tryskou.

Na modelu se projevovaly funkční závady ve výkyvu šíře tkaniny tím, že volnější krajové nitě přeskakovaly do sousedních drážek. Osnovní zarážky na tyto závady nereagovaly. Technicky náročná výroba lamel a nespolehlivá funkce vedly posléze k zastavení dalšího výzkumu. Obdobný systém zkoušela počátkem 50. let italská firma Gentilini, ani ta však nedosáhla lepších výsledků.

Tryskový stav pneumatický. Jeho zdokonalením se zabýval Výzkumný a vývojový ústav ZVS v Brně. Sériovou výrobu zahájil v roce 1960 n. p. Závody Říjnové revoluce ve Vsetíně. Dokumentaci vypracoval VVÚ ZVS v Brně podle podkladů Výzkumného ústavu textilní technologie v Liberci. Po stavu P-105 následovala řada dalších typů, které ve spolupráci s výrobním podnikem opět připravil VVÚ ZVS v Brně: P-105-Z, P-125, P-155-Z pro tkaní příze a P-105-ZA, P-125-A a P-125-ZA pro tkaní hedvábí. Byly to jednobarevné stavy, určené pro tkaniny až s 5listovými vazbami malých až středních hmotností. Prohoz útku vylepšil mnohonásobný konfusor až na šířku 145 cm.

Přednosti tryskového pneumatického stavu:
a) až dvojnásobná produkce proti stavu člunkovému,
b) snadnější obsluha,
c) mechanismy, nastavitelné během provozu, byly snadno přístupné,
d) snadná měnitelnost útkové dostavy bez výměnných kol,
e) snadná změna šíře a druhu tkaniny,
f) značné snížení hlučnosti stavu.

Stavy vyráběl n. p. Zbrojovka ve Vsetíně.

TKACÍ STAV UTAS EM Výrobce: Totex, Jiříkov (60. léta)

Jettis představuje novou řadu tryskových pneumatických stavů. Vývoj zahájil v roce 1967 Výzkumný a vývojový ústav Závodů všeobecného strojírenství v Brně. Stav se od původní řady odlišuje novými funkčními celky a uspořádáním mechanismů. Má horizontální tkací rovinu a nový zlepšený prohoz, který umožňuje zpracovávat jak příze, tak i hedvábí. Na stavu se zvětšila pracovní šíře a tkací rychlost.

TKALCOVSKÉ PAPRSKY KŘÍŽOVÉ Výrobce: Naveta, Jablonec n. Nis. (60. léta)

Nové prohozní ústrojí pracuje s tryskou, prohozním kanálem a přídavnými pneumatickými zdroji v kanále. Prohoz je použitelný i pro velké pracovní šíře, které se dříve zdály nedosažitelné.

Prošlupní ústrojí je vačkové, maximálně s 10 listy, které se může zaměnit za listovku. Konstantní napětí osnovy zajišťuje plynule pracující regulátor typu Hunt, ovládaný variátorem a klínovým řemenem. Čidlem regulátoru je osnovní svůrka. Jeho dobré dynamické vlastnosti vylučují příčné pruhování tkaniny. Stav je dále vybaven výkyvnou rozpínkovou tyčí, elektrickou osnovní zarážkou, elektrooptickou útkovou zarážkou a světelnou signalizací příčin zastavení stavu.

Paprsková šíře stavu je 180 až 230 cm, teoretický výkon 875 m zatkaného útku za minutu. Stav je určen pro zboží do maximální hmotnosti 300 g/m2. Výrobce: Zbrojovka, Vsetín.

Tryskový stav hydraulický byl zastoupen zdokonalenými typy H-1058, H-1258, H-1458 a H-1758.

TKALCOVNA S TRYSKOVÝMI STAVY PNEUMATICKÝMI (60. léta)

Byly určeny pro polyamidové tkaniny vazeb plátnových, keprových a atlasových s návodem až do 8 listů. Stav měl pracovní šíři 105-175 cm. Zařízení prohozní a prošlupní a zbožový regulátor vytvářely samostatný celek.

Pracovní rychlost nejužšího typu byla 550 n/min, nejširšího 350 n/min. Útková dostava se dala nastavit až na 120 cm. Spotřeba vody se podle pracovní šíře pohybovala maximálně 1,5 cm3/prohoz. Stav mohl pracovat s plátnovou, kuprovou a kombinovanou vazbou do 8 listů. Výrobce: Závody tkalcovských stavů v Týništi nad Orlicí.

Ekonomika tryskové tkalcovny, vyrábějící dámskou šatovku 44 g/m2 s útkovou dostavou 44/cm, při dvousměnném provozu 4000 pracovních hodin za rok:
- vysokou produkcí se uspoří 154 člunkových stavů,
- spotřebuje se méně než 1/3 provozní plochy proti člunkové tkalcovně,
- úspora hnací energie, potřeba jen 55 % příkonu tkalcovny člunkové,
- úspora 55 pracovníků.

TRYSKOVÝ STAV JETTIS - prototyp. Výrobce: Zbrojovka, Vsetín (r. 1975) (Archiv Zbrojovka)

Stav H-175-RA-1 může tkát základní vazby i vazby s vyšší vazební střídou 5, 6, 7, 8 nití a kombinace vazeb až do 8 listů rychlostí maximálně 400 n/min. Další využití stavů rozšířila listovka Stäubli s 12 listy, která pracuje s vysokými otáčkami. Jejím použitím se rozšířilo tkaní složitých vazeb až do 10 základních vazebních listů s téměř neomezenými vazebními možnostmi.

Československé tryskové stavy hydraulické prošly několikaletým vývojem. Provozně se ověřily jejich přednosti, postupně se neustále zdokonalují. Již začátkem 70. let se vyráběly v široké paletě pracovních šířek, a to od 105 až do 175 cm. Také otáčky stavu se z původních 300 n/min zvýšily až na 400 n/min. Přednosti těchto stavů je vysoká produktivita, úspora pracovní plochy, úspora soukání útku atd. Získaly si oblibu v řadě zemí. Firma Crepe Weavers v Severním Irsku postavila tryskovou tkalcovnu vybavenou 600 čs. tryskovými stavy. Ve velkém počtu byl vybaven i koncern Courtaulds Ltd. v Anglii. Na tisíc bylo instalováno v Polsku, značný počet byl instalován v bývalé SSSR, Francii, NSR, Belgii, v Jižní Americe a dalších zemích. V ČSSR bylo několik stovek těchto výkonných stavů.

Ekonomický úspěch československých tryskových stavů vedl k odprodeji licencí na jejich výrobu, které zakoupily japonská firma Enšu a americká firma Draper Co. Ltd.

Tryskovými stavy pneumatickými i hydraulickými se postaralo československé textilní strojírenství o mimořádný přínos v zavádění nové tkalcovské technologie ve světě.

Skřipcový stav se v Československu začal řešit v r. 1961, kdy se již vyráběly dva typy bezčlunkových stavů: tryskový pneumatický a hydraulický. Snahou bylo doplnit tyto typy stavem na tkaní módního přetkávaného a listového zboží. Pro zhodnocení jehlového a skřipcového systému byl vybrán systém skřipcový, a to z důvodů mechanických, ale i textilně technologických. Na rozdíl od vývoje tryskových stavů se začínalo s vývojem skřipcového stavu v době, kdy byl znám ve světě plně uznávaný stav Sulzerův.

Československý skřipcový stav výzkumně řešil Výzkumný ústav textilního strojírenstvív Liberci. Typ NK se montoval na rám člunkového stavu Utas II, z něhož se ponechaly osnovní regulátor, dvojitá osnovní svůrka, mechanická osnovní zarážka, prošlupní zařízení vybavené listovkou a navíjení tkaniny na zbožový vál. Zcela nově byly konstruovány mechanismy nástavné konzoly bidla, zahrnující prohozní ústrojí, skřipcovou a útkovou zarážku a mechanismus pohybu bidla. Nové bylo i perlinkové zařízení na zpevňování krajů.

TRYSKOVÝ STAV HYDRAULICKÝ Výrobce: Závody tkalcovských stavů, Týniště n. Orl. (r. 1975)

Československý skřipcový systém prohazuje útek oboustranně jediným skřipcem, který se ve skřipečníku otáčí o 180 stupňů a přitom zachycuje další útek. Skřipec prohazuje pneumaticky ovládaná pístní tyč. Prošlupem je skřipec veden rodicími lamelami. Po stranách stavu je záměnné zařízení pro 4 barvy. Útek se odebírá z křížových cívek. Kraje jsou vytvářeny perlinkou.

Stav byl určen pro listové pestré i hladké zboží malé a střední hmotnosti. Jeho předností mělo být podstatné zvýšení tkací rychlosti, univerzálnost použití a spolehlivá spojka, působící i jako účinná brzda.

TKALCOVNA S TRYSKOVÝMI STAVY HYDRAULICKÝMI (60. léta)

Otáčky stavu:
          šíře 164 cm . . . . 210 n/min
          šíře 214 cm . . . . 200 n/min

Novostav NS-3 šířky 210 cm byl odvozen od dříve vyráběného typu NS-2 šířky 160 a 180 cm s použitím listovky RBH-16. Vzhledem ke zvýšení pracovní šířky se zesílily postranice stroje a pohon upravil přes celou elektromagnetickou spojku a brzdu. Provozní spolehlivost a kvalitu tkaní zajišťuje osnovní a útková zarážka. Kraje tkaniny jsou řezané a zpevněné řetízkovou perlinkou. Útek se napíná nastavitelným zařízením. Stav má 4barevnou záměnu s možností mísit až 8 barev. Optimální otáčky stavu jsou 180 n/min.

SKŘIPCOVÝ STAV NOVOSTAV Výrobce: Kovotex, Červený Kostelec (r. 1969)

Skřipcové stavy vyráběl od roku 1969 n. p. Kovotex v Červeném Kostelci.

Typ OK-2 je univerzální tkací stav určený pro zpracování hedvábí. Může vyrábět listové i pestrobarevné zboží. Jeho předností je držení útku od jeho navedení do skřipce až do přírazu v jediném svěrném bodě. Přítomnost útku a jeho napětí před přírazem je pod stálou kontrolou. Typ je vhodný pro jemné i hrubé příze. Má všechny výhody univerzálního skřipcového stavu.

Nopas je stavebnicový stav, řešený ve VÚTS ve variantách:


- Typ OK-3 je určen pro zpracování hedvábnického materiálu. Při tkaní zůstávají poměrně dlouhé konečky útku, asi 10 až 15 mm.
- Typ OK-4 má již zdokonalené prohozní ústrojí, které při správném seřízení zaručuje konečky útku kratší než 5 mm. Není proto nutné je dodatečně stříhat. Provozní otáčky stavu se pohybují od 200 do 250 n/min. Paprsková šíře je 165-230 cm. Prošlup se tvoří excentrovým zařízením nebo listovkou s 20 listy. Na stavu lze zpracovávat příze 6,7-100 tex a vyrábět tkaniny o hmotnosti 100-300 g/m2. Hlučnost stavu je o málo větší než u stavu hydraulického.
- Typ OK-5 má pneumatický prohoz na boku stroje. Ve vývoji navazoval na tradiční čs. tryskové stavy. Navíc je použitelný i pro listové zboží. - Typ OK-6 pracuje se středovým prohozem hydraulickým, vhodným pro syntetická vlákna.
- Typ OK-7 má neobvyklou koncepci vzduchového prohozu s dvojitou otočnou tryskou, umístěnou mezi dvěma tkaninami. Tryska je přestavitelná a umožňuje změny v tkacích šířkách. Otáčení trysky řízené listovkou umožňuje míchání útků v libovolné střídě.
TKALCOVNA SE STAVY NOVOSTAV (zač. 70. let)

Skřipcový stav Satrapa vyvíjel počátkem 60. let n. p. Juta ve Dvoře Králové n. L. Systém pracoval s oboustranným skřipcem, takže útek se zanášel a nabíjel na obou stranách. Originální skřipec měl ve vyfrézované drážce 2 pružinky, mezi které se útek zachycoval. Útek nabitý na levé straně se vystřelil na stranu pravou. Tam byl znovu nabit útek do skřipce a vystřelen na stranu levou. Nabitý útek se z pružinek vysmekl do rozšířeného otvoru za letu a jelikož se prošlup uzavíral a vytvořil se další, zatkal se konec útku a tím se vytvořil pevný kraj. Útek se nabíjel mezi pružinky tak, aby se pod nimi vytvořila smyčka. Délka skřipce byla 200 mm a hmotnost 120 g.

PROHOZNÍ ÚSTROJÍ SKŘIPCOVÉHO STAVU NOPAS (60. léta)

Prohoz byl kloubovým mechanismem s torzní tyčí. Napínání torzní tyče, nastavení prohozní páky do mrtvé polohy, vyvedení páky z mrtvé polohy a spuštění torzní tyče zajišťoval jednoduchý vačkový mechanismus, poháněný kuželovým převodem 1 :2 od hlavního hřídele.

Technologickým nedostatkem stavu byly veliké ztráty útkové příze, které při jednom prohozu činily 55 mm. Stav se odzkoušel na tkaní juty, skla i vlny. Protože dosažené parametry nedávaly předpoklad dalšího vývoje tohoto systému, v roce 1965 se ukončil.

Jehlový stav v modelu postavil počátkem 50. let n. p. Prototypa v Brně. V dalším vývoji se však nepokračovalo. Od roku 1960 řešil Výzkumný ústav vlnařský jehlový stav s označením Jehlostroj, které se v roce 1965 nahradilo jménem Acutis. Zatímco Jehlostroj měl jehlu poháněnou speciálním šroubem, zasahujícím do osnovy, pracoval Acutis s jehlami tuhými. Stav se od roku 1966 stal společným dílem Výzkumného ústavu vlnařského a Výzkumného a vývojového ústavu ZVS.

SKŘIPCOVÝ STAV OK-3 HEDVÁBNICKÝ (r. 1975)

Řešení mělo připravit pro vlnařské tkaní spolehlivý stav, který by pracoval s minimálními materiálovými ztrátami. Záměr se řešil systémem tuhých jehel. Zanášeč je vkládán do hlavice pravé jehly. Po zajetí jehly směrem do prošlupu uchopí zanášeč levá vytahovací jehla. Těsně za výstupem z prošlupu je zanášeč s útkem předán do brzdícího mechanismu a oddělen od levé jehly. Poté je zanášeč dopraven do přírazové roviny. Teprve po přírazu se útek uvolní ze zanášeče. Prázdný zanášeč je dopraven na opačnou stranu stavu a připraven k novému zavedení. Toto řešení dovoluje snížit odpad útku na 1 % délky zatkané nitě. Na stavu je zaručeno minimální napětí útku během zanášení, což dovoluje zpracovávat i materiály s malou pevností.

Acutis 200 SvL se od ostatních jehlových systémů odlišuje zejména tím, že:
      a) napětí zanášeného útku na vstupní i výstupní straně prošlupu a jeho držení do přírazu se kontroluje,
      b) útek přejímá jehla na vstupní straně při poměrně malé rychlosti,
      c) se změnou šíře stavu se rychlost přejímání útku mění jen nevýrazně,
      d) rozsah šíře tkaniny nemá podstatný vliv na změnu rychlosti zanášení útku.

Stav pracuje se 4barevnou záměnou a listovkou RBH 16 USM pro 14 listů včetně krajů. Paprsková šíře je 150-200 cm s max. 200 prohozy za minutu. V útku je zpracovatelná příze 15,4/2 - 1000 tex. Hmotnost vyráběné tkaniny 200 až 400 g/m2. Výrobce: Vlárské strojírny, Slavičín. Sériová výroba zahájena nebyla.

JEHLOVÝ STAV ACUTIS - prototyp. Výrobce: Vlárské strojírny, Slavičín (r. 1975)

Metap, technologie pletenotkaní se vyznačuje zanášením krátkých délek útku ve vlásenkovém tvaru do prošlupu. Tyto krátké útky se vzájemně proplétají po celé šíři plošné textilie, přičemž jsou provazovány osnovou. Cílem techniky je asi trojnásobné zvýšení produktivity proti tryskovým stavům. Funkční mechanismy jsou jednoduché a tím i provozně spolehlivé. Není třeba zastavovat brdové listy, což umožňuje dosáhnout vysokou rychlost stroje. Prohozní mechanismus umožňuje libovolné zvětšení šíře stroje bez snížení pracovní rychlosti.

Osnova se připravuje a zpracovává podobně jako při tkaní. Útek se připravuje a zpracovává zcela odlišně. Předkládá se na zvláštních válcích. Pletenotkanina má vždy pevné kraje. Během procesu pletenotkaní nevzniká žádný odpad. Cena stroje zůstane zhruba na úrovni tryskového stavu. Výrobce: Zbrojovka, Vsetín.

Metap je dílem Státního výzkumného ústavu v Liberci. Kolektiv řešitelů ing. M. Jíša, J. Mohelnický a J. Zmatlík byl v roce 1976 vyznamenán státní cenou Klementa Gottwalda.

Prvních 20 stavů M-160 bylo instalováno v roce 1978 v n. p. Tiba v Pecce. Dalších 40 bylo instalováno v roce 1979.

Víceprošlupní tkací stav slouží technologii, která je velmi progresivní s vysokým inovačním stupněm a znamená kvantitativní skok. První představy o víceprošlupním tkaní vznikly v roce 1960 ve Výzkumném ústavu bavlnářském v Ústí n. Orl. Výzkum v roce 1962 si vyžádal řešení konkrétních mechanismů. V té době začal bavlnářský ústav spolupracovat s Výzkumným a vývojovým ústavem ZVS na řešení hlavních mechanismů stroje. V dalších létech se postavily první funkční modely.

Kontis je kontinuální tkací systém, který se vyznačuje tím, že jednotlivé tkací cykly na sebe navazují nebo se dokonce překrývají. Trvale probíhá přiraz, prošlup atd. Stroj pracuje s vlnitým Prošlupem.

Hlavní skupiny stroje jsou:
a) mechanismus pro vlnitý prošlup,
b) mechanismus pro skupinové zanášení útku,
c) mechanismus postupného přírazu,
d) osnovní regulátor se svůrkou a odtah tkaniny,
e) mechanismus na vkládání útkové zásoby do zanašečů,
f) pohon,
g) zarážková soustava.

V prošlupních vlnách osnovních nití, se pohybují zanašeče, v nichž je uložena délka útku odpovídající jednomu prohozu. Zanašeč má kladičku, která se odvaluje po osnovních nitích spodní části prošlupu, podložené pevným polyamidovým pásem. Na kladku zanašeče působí váleček, který se pohybuje tak, že posunuje unašeči. Aby unašeč nevyšel ze záběru s válečkem, je shora přidržován nehybnou lištou. Na zadní straně se zanašeč vede nehybným paprskem. Útek vycházející ze zanašeče se ukládá do šroubové drážky rotačního paprsku. Tou se zanáší k čelu tkaniny a výstupky lamel jej přirážejí do tkaniny. Zanašeče se do výchozí polohy vracejí speciálním transportérem.

VICEPROŠLUPNÍ STAV KONTIS - prototyp. Výrobce: Vlárské strojírny, Slavičín (r. 1975)

V tzv. "karuselu" se plní zanašeče útkovým materiálem tak, že přicházejí pod řadu soukacích hlav, obíhajících po kruhové dráze. Každá hlava na cívečku příslušného navíječe navine potřebnou délku útku. Přednosti tohoto tkacího systému spočívají vedle vysoké produkce i ve sníženém namáhání osnovy a útku během tkaní. Problémem je náročná strojírenská výroba a omezená životnost některých mechanismů.

Vazební technika byla v sledovaném období omezená na plátnovou vazbu. Přesto je např. v bavlnářské výrobě tato nová technologie zajímavá, protože může obsáhnout zhruba polovinu bavlnářského sortimentu. Pracovní šíře je 330 cm. Na stroji lze tkát i několik pruhů tkanin vedle sebe.

V létech 1970-1971 řešil Výzkumný a vývojový ústav ZVS v Brně konstrukci stroje Kontis C-1 s pracovní šíří 330 cm, který vyrobil n. p. Vlárské strojírny, Slavičín. V roce 1973 se tento ústav stal řešitelem dílčího úkolu "Vývoj stroje". Zpracoval, úplnou výrobní dokumentaci stroje Kontis C-2. V sledovaném období sériová výroba stavu nebyla zahájena.

Řešitelský kolektiv O. Kašpar, L. Bezstarosti, V. Matějů, ing. S. Nosek, CSc. a ing. F. Jekl byl v roce 1975 vyznamenán Státní cenou Klementa Gottwalda.

Délky zatkaného útku čs. tkacích systémů (teoret. m/min)
      jehlový . . . . . . . . . . . . . . . . . 400
      skřipcový . . . . . . . . . . . . . . . 420
      tryskový hydraulický . . . . . . .680
      tryskový pneumatický . . . . . . 870
      tryskový středový prohoz . . .2000
      víceprošlupní . . . . . . . . . . . . 2000
      pletenotkací . . . . . . . . . . . . .2300

Vývoj československé tkací techniky byl i v tomto období úspěšný. Na tryskových stavech jsme dosahovali vynikající výsledky. Velkému zájmu se těšil zejména středový prohoz. Skřipcové stavy se vyrobily jen v menších sériích než se očekávalo. Velký zájem vzbudil v polovině 50. let stav Kontis, který se však do sériové výroby nedostal. Podobně ani Acutis nebyl v sériové výrobě. Metap byl ověřován v poloprovozních zkouškách.

Listovky a žakáry

Listovka ST-16 byla vhodná pro tkaní umělého hedvábí, používala se však i na stavech bavlnářských a lnářských. Byla jednohranolová, dvojzdvižná s vačkami o klidové výdrži listů 120 stupňů otočení klikového hřídele. Dva nože pracovaly střídavě a pákovým převodem zdvihaly listy. Ovládání nože bylo nucené dvěma vačkami. Stah listů zajišťovala soustava pružin nebo protitahů. Listy, které měly být zdviženy, vybírala dvouřádková karta s kolíčky. Předností listovky bylo odstranění chvění listů, zdvižených po několik prohozů, a čistý prošlup. Listovka pracovala se 180 n/min s počtem listů 16.

Listovka RBH byla určena pro tkaní všech druhů listových tkaninových vazeb. Svými maximálními otáčkami 300 n/min představovala světovou špičku. Používala se na všechny typy československých člunkových a skřipcových stavů a s drobnými úpravami i na stavy zahraniční výroby.

Listovka RBH-20 byla ve vývoji zahájena v roce 1955. V prvním pololetí 1957 se vyrobil její první prototyp. Po provozních zkouškách se ukázala nutnost zesílení listovky zejména v oblasti impulsního zařízení. Rekonstruovaná listovka se v roce 1958 zkoušela na nově vyvinutém stavu K-58, kde bylo nutné zesílit ještě platinové háky.

V roce 1960 n. p. Závody tkalcovských stavů, závod Lomnice n. P., zahájil výrobu 20 kusů ověřovací série, upravené pro stavy K-58. Celá ověřovací série se 100 dalšími listovkami byla v roce 1960 dodána do Francie. V létech 1962-1963 se 600 listovek se stavy K-58 dodalo na Ceylon.

Od roku 1961 se listovky dodávaly do NDR pro stavy VEB Textima, závodu Neugersdorf, který vyráběl stavy bavlnářské a závodu Grossenhain, který vyráběl stavy hedvábnické. Tato kooperace trvala do roku 1970, kdy se výroba stavů zastavila. Se stavy Textima se listovka RBH-20 dostala do celého světa. Byla upravena i pro bulharské stavy Jantra, pro které se v létech 1964-1970 dodalo na 400 strojů. Těmito listovkami se vybavovaly i stavy Utas.

V roce 1965 bylo překonstruováno impulsní zařízení na synchronní. V této úpravě se listovka dodávala pro skřipcové stavy Neumann, vyráběné v NDR asi 3 roky, než jejich výrobu zastavili.

Listovka RBH-20 AS se vyráběla v polovině 70. let pro skřipcové stavy STB sovětské produkce. Celkově v sledovaném období vyrobil n. p. ZTS, závod Lomnice n. Pop., na 20 tisíc listovek. Jejich konstruktéru ing. F. Hadincovi byl v r. 1969 udělen Řád práce.

Z I-16 byla jednohranolová, dvojzdvižná listovka, jejíž předností byla jednoduchost a spolehlivost. Konstrukce zaručovala bezporuchový chod i při vysokých otáčkách.

Prošlupní vačkové zařízení PBZ bylo určeno pro vazby do 6 listů. Montovalo se na boku stavu a předčilo zařízení ukládané pod stavem. Určeno bylo pro stav K-58.

Vytloukací a kopírovací stroj se používal pro papírové karty na listovkách. Kartu při děrování posouvaly dva ojehlené válce mezi razicí desky a dolní část stroje. Razníky děrovaly podle vzoru, jenž se předem nastavil páčkami v okamžiku, kdy bylo razicí zařízení v horní poloze. Sešlápnutím pedálu vyrazil stroj požadované otvory pro dva útky.

Karty se kopírováním rozmnožily tak, že vzorová karta se vložila na kopírovací válec a celé kopírovací zařízení se spustilo pákou a výstředním čepem do dolní polohy. Sešlápnutím pedálu se stroj uvedl do chodu a vložená karta se po každém nešlápnutí pedálu okopírovala. Při větším počtu exemplářů se pedál zajistil.

Listovku hydraulickou v roce 1960 vyřešil Výzkumný ústav textilní technologie v Liberci. Získané poznatky předal Výzkumnému a vývojovému ústavu ZVS v Brně. Nový princip hydraulického ovládání listovky výzkumně řešily Závody tkalcovských stavů v Týništi nad Orlicí. Velikou předností tohoto řešení je téměř bezhlučný chod. V sledovaném období se výzkum neukončil.

LISTOVKA RBH 20 s motor. hledačem útku Výrobce: Závody tkalcovských stavů, Lomnice n. Pop. (r. 1963)

Žakár J se vyznačoval podstatně větší regulovatelností výšky zdvihu a stahu. Konstrukce zaručovala klidný a bezporuchový chod. Výrobcem byl v 60. létech n. p. ZTS, závod Lomnice n. Pop.

PROŠLUPNÍ VAČKOVĚ ZAŘIZENÍ PBZ Výrobce: Závody tkalcovských stavů, Lomnice nad Pop. (60. léta)